Klesáme do podzemí metra, vystupujeme nedaleko Vatikánu. Rozhlížíme se kolem, jako bychom byli ve zcela jiném městě. Prodíráme se davy lidí, odmítáme neodbytné prodejce, kteří jsou zde snad všude, a blížíme se k hraniční bráně státu Vatikán, kde je mnohem více turistů než stálých obyvatel.

Otvírá se před námi Svatopetrské náměstí, lemované sněhově bílým sloupořadím, jemuž vévodí kamenný obelisk, dvě fontány a stejnojmenná bazilika. Ta se může pyšnit tituly největší, nejimpozantnější a asi také nejkrásnější stavbou katolické církve. Obdiv si zaslouží jak její mohutnost, tak i bohatá výzdoba, ať už je řeč o malbách, sochách či nerostech. Vše tu nehnutě sleduje švýcarská garda ve svých „klaunských“ uniformách, ale i mnoho racků, holubů a také Afričanů prodávajících suvenýry, vodu a spoustu jiných lákadel pro turisty. 

Pokračujeme dál k Andělskému hradu s výhledem na řeku Tiberu, míjíme budovu Nejvyššího soudu a přicházíme najedno z nejkrásnějších římských náměstí Piazza Navona s kamenným egyptským obeliskem a kašnami. Zde dostáváme chvíli volno, a tak jdeme prozkoumat místní cukrárny a tržnici, Opět vyrážíme na cestu, tentokrát k Pantheonu, chrámu zasvěcenému všem římským bohům, před nímž doplňujeme vodu a někteří tancují v rytmu místního umělce. 

Dalšími z nejskvostnějších staveb Říma jsou například Fontána di Trévi nebo palácové budovy Kapitolského kopce, nemineme však ani sochu vlčice, krmící oba bájné zakladatele Říma. Míjíme Forum Romanum a docházíme až k nejznámějšímu symbolu města – Koloseu. 

Pod paprsky pomalu zapadajícího slunce se u něj vyfotíme a už pospícháme na metro. Manželi Niclasovými jsme pozváni na výbornou pravou italskou pizzu a pak už unaveně klesáme do sedadel aut, abychom mohli strávit vše, co jsme dnes zažili. 

 Hrazeno z programu ERASMUS+

Poslední změna: 10.6.2018